Rozhovor s Filipem Vávrou – Jsem člověk s ekologickým myšlením

22. 12. 2006 | přečteno: 7443x

V posledních měsících se ke mě, a nejen ke mě, dostávaly informace o tom, že dlouholetý aktivista hnutí, Filip Vávra, se začal velmi intenzivně věnovat tématům ochrany přírody a ekologii jako takové. Tedy o témata, která jsou v našich končinách stále ještě výsadou různých levicových spolků a uskupení. Dal jsem si tedy s Filipem schůzku, aby se vyjádřil k svým současným aktivitám, ale také k jeho osobě...


Dušín: Ahoj Filipe. V posledních měsících jsem se nestačil divit, když jsem zjistil, že člověk s Tvým profilem se stal aktivním ekologem. Jak probíhá taková změna? A jak se z tebe stal najednou ekolog? Není to jen tak říct si: „a teď budu bojovat proti zamořování světa odpadky...“

Vávra: Ahoj. Tedy, ještě si netroufám označovat se za aktivního ekologa, spíš člověka s ekologickým myšlením. Člověka se zodpovědným postojem vůči životnímu prostředí. To bude lepší označení. A k té změně, ono vlastně k žádné radikální změně nedošlo. Většina lidí si uvědomuje, že má příroda nějaký problém. Slyšeli o globálním oteplování a souvisejících klimatických změnách. Ví i o týrání zvířat. Ale tak jako se vším, dělají, že se jich to přímo nedotýká, nebo věří, že se všechno zázračně vyřeší. Pravdou je ovšem to, že co nezměníme sami, za nás nikdo jiný neudělá. V mém případě nějaké ekologické vědomí existovalo vždy, ale přikládal sem důležitost jiným věcem. Skutečnou změnu přinesl jeden impuls. Jedno dopoledne jsem v mailu našel sérii videí zabírajících týrání zvířat. Na prvním videu američtí vojáci v Iráku ze zábavy zastřelili psa, který si s nimi přišel hrát. Na dalším byly záběry jedné ekologické organizace, která s nasazením života otřesné scény z Kanady, kde lovci železnými tyčemi ubíjejí tulení mláďata. Vědomí toho, jak lidé bezcitně zacházejí s živými tvory, přineslo změnu v mém myšlení. Ze dne na den jsem přestal jíst maso a začal se hluboce zajímat o enviromentální problémy.


Dušín: Říkáš, že ze dne na den jsi přestal jíst maso. Jde to vůbec?

Vávra: Kdyby jsi se mě zeptal tak před půlrokem, asi bych se ti vysmál. Hodně sportuji a vždy jsem byl přesvědčen, že bez masa člověk nemůže žít. Věděl sem sice o existenci vegetariánů v mém okolí, ale nad jejich jídelníčkem jsem nikdy nepřemýšlel. Když jsem se tedy rozhodl pro bezmasou stravu, začal jsem hledat informace na internetu. Nejen, že sem našel dostatek informací, ale měl jsem štěstí i na lidi, vegany a vegetariány (a není jich málo), kteří mi ochotně se vším poradili. Začátky byly divoké. Jedl jsem hodně smažený sýr a pořádně nevěděl, čím maso hodnotně nahradit. Pak jsem dostal pár tipů, kde nakoupit a brzo jsem zjistil, že vegetariánská strava dokáže být stejně pestrá a chutná, jako strava masitá. Hodně lidí argumentuje tím, že člověk maso potřebuje a bez masa může mít vážné zdravotní problémy. Příklad mnoha žijících, zdravých a sportujících vegetariánů a veganů mi napovídal, že to nebude úplně pravda. Fakt je ten, že člověk potřebuje přísun bílkovin, sacharidů a tuků, vitamínů a dalších látek. Všechny pro člověka důležité živiny, které jsou v mase, se dají najít i v potravinách rostlinného původu. Na bílkoviny jsou bohaté obilniny, luštěniny, velmi oblíbená je soja a tofu, které se vyrábějí v mnoha podobách a chutích. Například soja je plnohodnotným zdrojem všech aminokyselin, proto je vhodná pro sportovce. Sacharidy a tuky jsou rovněž bohatě zastoupeny v rostlinných produktech. V případě některých vitamínů a látek (především vitamín B12 a železo) je třeba znát potraviny, které je obsahují, protože jsou hlavně obsaženy v mase, a jejich nedostatek může přinést vážné zdravotní problémy. Na internetu jsem ale našel vyčerpávající informace a dnes dost dobře vím, co jíst, abych získal všechny látky, co moje tělo potřebuje, aniž bych musel jíst maso. A vzhledem k tomu, že se pětkrát týdně věnuji sportu a nepotřebuji k tomu ani gram masa, věřím, že jsem potřebné informace nastudoval správně. Takže má odpověď je – ano, lze žít bez masa.


Dušín: To zní sice hezky, ale dle mého obyčejné maso nenahradíš, již naši předci, jedli maso, aby byli silní. Přírodu dle mého neoblbneš nějakou „umělou stravou“. Ale dobrá. Vraťme se k hlavnímu tématu a to je ekologie. Vždy jsem měl zafixováno a nejen já, že ekologie = levice.Někde jsem četl Tvůj názor, že levice nám „to“ ukradla... Jak to tedy je?

Vávra: Ne, musím ti opět oponovat příkladem milionů zdravých lidí, kteří maso nejedí a jsou tu mezi námi. Existuje mnoho studií, které nezaznamenaly výrazný rozdíl mezi testovanými skupinami, z nichž jedna maso jedla a druhá ne. A výraz umělá není na místě. Rostlinná strava je ta nejpřírodnější a nejzdravější volba pro naše tělo. A teď k tvé otázce. Pravdou je to, že enviromentální myšlenky byly v 19.století rozšířeny především v nacionalistických kruzích v Německu. Láska k přírodě, ke zvířatům a půdě, to vše se začátkem 20.století přetransformovalo v celou ideu. Ale nešlo jen o Německo. Vliv romantismu v literatuře a umění vůbec opěvoval přírodu a harmonický vztah člověka ke zvířeti. Mnoho autorů, kteří by dnes mohli být označeni za radikály, tento vztah krásně rozvedlo ve svých knihách. Nejznámější je asi Jack London a jeho knihy Měsíční údolí, Bílý den nebo klasický Bílý tesák. Prvním státem, který enviromentální témata zanesl do zákona a jako první právně zajistil ochranu zvířat, bylo nacionálně socialistické Německo. Již v roce 1933 Hermann Goering, jako pruský ministr vnitra, zakázal vivisekci, tedy pokusy na zvířatech a ochrana přírody byla jako předmět zavedena do škol. Po druhé světové válce, kterou Německo a jeho spojenci prohrálo, bylo vše, co nacisté dělali, označeno za špatné a paradoxně i jejich pokrokový přístup k životnímu prostředí. Vzhledem k vegetariánství Adolfa Hitlera se začalo na všechny vegetariány pohlížet jako na nacisty a ochrana přírody byla nevyslovitelné tabu. Do šedesátých let minulého století tedy nic jako enviromentální aktivity neexistovalo a pokud ano, jejich protagonisté byli označeni za Hitlerovy pohrobky. Koncem šedesátých let, v době hippies a protiválečných a lidskoprávních aktivit, se téma ochrany přírody znovu objevuje a chápe se jej levice. Za několik desítek let tak v lidech uzrála představa, že ekologický aktivista je otrhaný vlasatec s odznáčkem Marxe. Na jednu stranu mají lidé pravdu. Levice spojila ekologické téma s politikou a často se stává, že politická křídla ekologů, jako je třeba strana Zelených, jsou plná levicových radikálů, kteří více než o svobodě zvířat sní o světové revoluci a z ekologických organizací si udělali nepřístupnou sektu. Pro lidi, kteří s rovnostářskou levicí nechtějí mít nic společného, pak mnoho prostoru pro vlastní aktivity nezbývá. Nejen, že musejí čelit pomluvám a odmítání zleva, ale především nepochopení zprava. Můj osobní názor je, že ochrana přírody a práva zvířat, není téma ani levicové, ani pravicové, ani rudé a ani hnědé. Je to prostě problém nás všech a vytváření umělých překážek do cesty těm, kteří chtějí pomoci, je minimálně nezodpovědné, ale bohužel pro sektářskou levici typické.


Dušín: Takže se Ti asi čtou proti srsti ironické věty z webu AFA „české lesy Čechům“ a „Kdo chodí do čínských restaurací, podporuje jezení psů v Číně“...

Vávra: Přesně, to je to o čem mluvím. Levice věří, že má na ochranu přírody monopol a jak sami píší, doporučují lidem se zájmem o ekologii jen ty organizace ze „správné“ strany barikády. Podle mého názoru by člověk, který to s přírodou myslí upřímně neměl odmítat pomocnou ruku, ať je odkudkoliv, pokud je snaha o pomoc myšlena upřímně. Ale vzhledem k bohaté historii čistek, které levice v ekologických hnutích prováděla proti lidem s jinými politickými názory (jako v případě původních členů Strany Zelených v Německu) to dnes asi nikoho nepřekvapuje. Nezbývá než nechat levicové ekology v jejich ideových sporech a místo toho sami pro přírodu něco udělat.


Dušín: Promiň, ale to mi teď přijde komické. Říkáš, cituji „ který to s přírodou myslí upřímně neměl odmítat pomocnou ruku ať je odkudkoliv, pokud je snaha o pomoc myšlena upřímně.“ Říkal jsi, že nejlepší a nejpropracovanější systém, měli Němci za doby nacismu. A teď mi říkáš, že ať jsi kdo jsi, pojď se mnou a musíš to myslet s ochranou přírody upřímně. Už vidím jak NS aktivista jde s levicovým aktivistou útočit na KFC... přijde mi to trošku divné, nemyslíš?

Vávra: Je dobré říct, že mnohé státy jsou dnes s právním zajištěním ochrany přírody a zvířat mnohem dál, než bylo ve třicátých letech nacistické Německo, ale k tvé otázce. Jak jsem napsal, radikální levice, která okupuje enviromentální hnutí, lidi s mým profilem neakceptuje. Proto je nějaká spolupráce možná jen teoreticky. Od některých levičáků dostávám morální podporu, ale nikdy mě nezapomenou požádat, abych si jejich slova nechal pro sebe, protože by je jejich soudruzi upálili na hranici. Praktická spolupráce je vyloučena. Nicméně, jak už jsem naznačil, pokud má někdo s přírodou dobré úmysly a není to politický fanatik, rád se s takovým člověkem budu podílet na nějakém dobrém projektu. Ale útok na KFC to jistě nebude. ;-)


Dušín: Takže by jsi šel na demonstraci, kterou by pořádaly Greenpeace atp.?

Vávra: Pokud by šlo o dobrou věc, tak ano. Ale myslím, že by mě pořadatelé po několika minutách vykázali. Proto se snažím přemýšlet nad vlastními projekty a nebýt závislý na existujících organizacích.


Dušín: Mluvíš o vlastních projektech a o nezávislosti. Prozradíš chtivým čtenářům, kteří již čekají na přihlášky do ekologického kroužku Filipa Vávry, co chystáš teď?

Vávra: Chystám se bojovat s větrnými mlýny. Ne, vážně. Rád bych o nutnosti pro přírodu něco dělat přesvědčil své bývalé spoluaktivisty z rozličných radikálních uskupení. Věřím totiž tomu, že člověk, který se dokáže zapálit pro jednu věc, dokáže se stejně nadchnout pro správnou věc spíš, než obyčejný člověk z davu. Lidí odhodlaných měnit status-quo je málo a většinou se nacházejí právě buď na pravém či levém kraji politického spektra. Na dobré věci někdy stačí jen pár lidí a v prostředí tzv. radikální pravice je v tomto směru hluché místo, které by se mělo vyplnit. V této chvíli se věnuji jen trpělivé osvětě ve svém okolí a snažím se dělat alespoň to málo, co by měl dělat každý z nás. A to je šetrný přístup k životnímu prostředí.


Dušín: Trpělivá osvěta. Jestli myslíš na Tvůj thread na forum.hooligans, tak moc velkou osvětu neuděláš. Spíš se mi zdá, že lidi pudíš proti sobě. Říkáš, že v radikální pravici je hluché místo a že chceš přesvědčit své bývalé spoluaktivisty na spolupráci s tebou. Myslíš si, že přistoupí na Tvůj postoj: Ať jsi kdo jsi, pojď s námi? Není to spíš tak, že krajní pravice o ekologii jako téma moc nestojí a že v současné době jsou palčivější problémy?

Vávra: Podle mě nejsou palčivější problémy. Podívej, já za největší problém dnes považuji světové přelidnění. Za posledních padesát let počet obyvatel Afriky vzrostl čtyřikrát, v Asii třikrát. Evropané dnes tvoří asi jen patnáct procent světové populace a v roce 2050 to bude méně než deset procent. Nejde jen o to, že více lidí logicky více znečišťuje prostředí, ale urychluje klimatické změny, které se projevují nejen táním ledovců a stoupáním hladiny oceánů, ale mají vliv i na řádění tsunami a jiných živelných pohrom. Ani není jediný problém, že žijeme v asfaltové džungli plné spěchajících lidí a příroda krok za krokem ustupuje rozpínajícímu se průmyslu a osídlení. Problém je ten, že ty miliardy Asiatů a Afričanů brzy spotřebují zemědělskou plochu, nebudou mít žádné zásoby vody a jejich přirozeným cílem budou země, které všeho mají relativní dostatek. Čeká nás třetí světová válka o zdroje, za použití jaderných zbraní. To všechno přijde, když budeme řešit problémy, které nazýváš palčivější. Jednoduše, pokud se třetina Evropy zatopí a zbytek bude zamořen radiací po jaderných útocích, nebudou už žádné problémy. Nesnažím se někoho přesvědčit, aby hned teď nechal všech svých aktivit, ale aby o věcech, o kterých mluvím, alespoň začal přemýšlet. Protože pozdě může být velmi rychle.


Dušín: Hovoříš zde o světovém přelidnění. Nemyslíš si, že je to ale problém vlády, která nám vládne než ekologie? A tím se zase dostáváme o několik bodů výš. Už vidím, jak humanistický aktivista souhlasí s tvojí myšlenkou o Asiatech a Afričanech. Jeho spíš zajímá celosvětový mír, než nějací Asiaté...

Vávra: Já myslím, že s tím vláda nemá moc co dělat. Je to v lidech. Zatímco průměrná evropská rodina má dvě děti, asijské a africké rodiny několikanásobně více. Čína se pokouší populační explozi zastavit, ale s ohledem na poslední statistiky se jí to příliš nedaří. Co se humanistických aktivistů, jak je nazýváš, týče, jistě se shodneme, že tito lidé žijí mimo realitu. Mají svojí teorii, své dogma, a tím se řídí. Celosvětový mír je krásná věc, ale všechny studie říkají, že během několika desítek let vyčerpáme většinu životně důležitých zdrojů a začne nemilosrdná válka o přežití. Lidé se prostě musí začít chovat uvědoměle. Kde je nějaká logika, když africká rodina, která nemá zdroje vody a žije z humanitární pomoci, přivede na svět deset dětí? Existuje snad přímá úměrnost mezi počtem lidí a stupněm blahobytu? Proč jsou stále lidé, kteří si myslí, že je planeta nafukovací. Že tu lidí může žít třeba sto miliard? Přelidnění musíme zastavit právě teď. Pro Evropu, Asii, Afriku a další regiony musí platit nemilosrdné – jedna rodina, jedno dítě. Pokud se toto nepodaří prosadit v některých afrických zemích a například v Indii, máme tu brzy na krku pořádný problém.


Dušín: Přijde mi, že všechny problémy, které teď jsou, převádíš na ekologickou bázi. Jedna rodina jedno dítě. Vždyť to Evropa vymře, než stačíš říct své jméno pozpátku... Není to právě tak, že stará Evropa by měla být srdcem všeho krásného?...

Vávra: Pokud chceme po zbytku světa, aby se choval zodpovědně, musíme jít sami příkladem. Nebo ty si umíš představit situaci, kdy by Evropa poručila zbytku světa, ať sníží populaci o devadesát procent a sama se rozrůstala? Já věřím tomu, že taková desetina současné populace by se dokázala s použitím moderních technologií o sebe výborně postarat. Pak by odpadly ty „palčivé“ problémy, jako je imigrace. Může to znít naivně a až moc jednoduše, ale v dnešní moderní době by radikální snížení světové populace mohlo odstranit světovou chudobu a vzájemnou nevraživost.


Dušín: Ale to se znovu dostáváme zpátky. To co říkáš, je dle mého o tom, kdo a jak nám vládne. Nikoliv o ekologii. Pod slovem ekologie si představuji životní prostředí, rostliny, zvířata. Nikoliv politické teze, které nikomu nic neřeknou. Nemyslíš si, že to co tady všechno říkáš, je závod na nekonečnou trať? Protože dělat různé organizace a něco podobného je zbytečné. Do doby, než to lidé nezačnou mít v sobě, je vše zbytečné, se mi zdá...

Vávra: Jistě, ale jak to do sebe dostanou? Jak se nějaká idea dostane lidem do krve? Sama? Ne. Vždy je to výsledkem mravenčí práce skupiny lidí, kteří se rozhodli změnit svět. Práce spočívající v neúnavné osvětě. Změny k lepšímu za nás nikdo neudělá. Když každý nezačneme u sebe, tu lavinu nikdy nestrhneme.


Dušín: Jak to do sebe dostanou? Je to tím, že by to mělo být obsaženo v nějakém bodě jakékoliv pravicové organizace. Ale všimni si toho slovíčka „pravicové“. Ostatně, ještě se vrátím k Tvému projektu. Chystáš něco konkrétního, než to co jsi teď psal? Někde jsem slyšel, že máš být ten, který chce založit nějakou organizaci... A jak si takový Filip Vávra představuje svůj „čistý“ svět?

Vávra: Tak především nejde jen o tzv. pravicové organizace, ale jak jsem zmínil, lidé ochotní měnit svět, se většinou nachází jen v extrémních částech politického spektra, takže nějaké nadšence pro věc najdeš hlavně tam. Myslím, že je důležité, aby se eko témata znovu staly běžnou součástí aktivistické činnosti těch organizací, které jsou nazývány radikálně pravicové. Je to efekt sněhové koule. Začít s málem, ale usilovnou snahou se dá dosáhnout velkých věcí. Já sám chystám konkrétní projekt, který zatím nechci zmiňovat. Bude to takový způsob osvěty a bude zaměřen na ochranu zvířat. V současné době o organizaci jako takové neuvažuji, nicméně bych rád v budoucnu byl součástí pracovitého týmu, který bude mezi lidmi šířit informace a neúnavně vše vysvětlovat. A moje představa světa? To je téma na větší prostor, hodně z toho naznačuji v předchozích otázkách. Tedy, můj ideální svět, kterého se ale zřejmě nestihnu dožít, je svět, ve kterém žije podstatně menší množství lidí, důraz je kladen na lidskou kvalitu, nikoliv kvantitu. Ten svět je samozřejmě vegetariánský a člověk v něm žije ve větší harmonii s přírodou, tak jako naši někteří předci. Můj ideální svět není multikulturní. Národy obývají svůj dávný prostor, kterému vládnou podle svých zvyků, ve kterých je nikdo neomezuje a nikdo se jim nesnaží cokoliv vnutit. Vládne svoboda a vzájemná harmonie... Někdo namítne, že je to utopie, pohádka a že to tu už bylo, ale tohle je podle mě jediná šance lidstva, aby přežilo a pokračovalo ve své evoluci.


Dušín: Filipe, chceš říct něco závěrem?

Vávra: Jasně. Díky za rozhovor a pro ty, co ho budou číst, mám pár slov. Studujte a vzdělávejte se z historie i přítomnosti. Nebojte se nových idejí. Přemýšlejte o všem a co uznáte za správné, to přijměte i navzdory kritice vašeho okolí. Vy jste ti, co mění svět a proto se nenechte nikým zastavit. Hodně štěstí.

Típám poslední cigaretu a vydávám se vstříc „čistému“ zítřku, snad ten Filip ví, co dělá...

autor: Mirek Dušín | tisk | zpět