Byl důsledným synem své kultury, byl hrdinou

11. 6. 2006 | přečteno: 8950x

Kupodivu dnes se projevím jakožto hlasatel spolupráce mezi jinak nesmiřitelnými tábory. Mezi křižáky s minulostí rytířských rekonkvistátorů a muslimskými pohany.

Nehledat, co nás rozděluje, ale to, co nás spojuje. Například forma boje abú-Músi Zarkávího vůči současným bestiím světa. „Kýmsi“ řízená US-soldateska prostě nemá právo diktovat ani muslimům, ani Evropě, co si zamane. Jsme ve válce, kde není nikdo civilistou. Za civilní budovu nepovažuji Pentagon, stejně tak dům Ehuda Olmerta. Přesto útok na Pentagon byl oficiální „kýmsi“ řízenou propagandou s až dojemnou kýčovitostí nazván „teroristickým útokem s civilními oběťmi,“ zatímco podstatně krvavější okupace Afghánistánu a posléze Iráku „šířením demokracie a lidských práv.“ Předtím Srbsko – nu a ještě předtím?

Jistě mnoho z nás muselo před osobním příkladem abú-Músi ucítit, že o boji, kterým on skutečně žil, my zatím jenom sníme. O boji proti celosvětové okupační vládě. O boji proti nepříteli, jehož dosazený gubernátor je přítomen i v každém našem městě.

Přiznejme si svou regionální neschopnost. Snad prozatímní neschopnost. Globální nepřítel ohrožující arabské Zarkávího i naše kulturní prostředí je přitom stejný. A nepřítel mého nepřítele je prostě mým přítelem. I v tradicích českého ultrapravičáctví bychom nalezli významné osobnosti, které se k islámu neobracely zády.

Těžko ale najít doktrinální shodu mezi požadavkem na islamizaci planety a přitom zachování tradiční bělošské – dříve se říkalo křesťanské – společnosti. Křesťanská kultura je v tomto bodě s islámem v přímém rozporu. I když mocní současného světa soustavně blekotají cosi o ideálu multidoktrinální (demokratické či multirasové – jedno jest) společnosti, já přesto sním o opaku. O české společnosti. O české společnosti, za kterou se dnes paradoxně bojuje právě na Blízkém východě. Každý úder, který jmenovaný mrtvý provedl, připomíná okupantům celého světa, že nikde nikdy nebudou a nesmí být v bezpečí.

Vyslance okupačního vládce na první pohled nerozeznáte. Však také oni z toho těží. „Podívejte, vždyť jsme ti samí jako jste vy…..“ Nikdy jim znovu nenaleťme! Oni jsou společným nepřítelem, proti kterému je nutno jednou provést definitivní úder!

Zarkáví byl přitom na „čísi“ popud zákeřně zavražděn a nejviditelnější politik světa z Washingtonu si s perverzní radostí mne ruce. Prý Zarkáví byl nepřítelem demokracie. Takže vražda prý byla oprávněná. A prý se tak stane každému, kdo si dovolí zpochybnit jistojisté pravdy. Demokracií za světlejší zítřky, ultraliberální desakralizovanou společností k výšinám, atd., atd…

Mnoho našich lidí již bylo pro své přesvědčení šikanováno, vězněno či demonstrativně popravováno v minulosti, ten z druhé strany Zarkáví zabit nedávno. Kdo se znelíbí bezvěreckému demokratickému patentu na pravdu příště?
 

autor: Petr Kalinovský | tisk | zpět